/ROZHOVOR/ „Veškerá péče o ryby probíhá, jak má,“ říká tiskový mluvčí Severočeského územního svazu rybářů.
V souvislosti s výjimečným stavem mají rybáři obavy ze ztrát na prodeji povolenek k lovu. Přestože většinou přišli na způsob, jak zájemce odbavit individuálně. Ruší plesy, akce pro děti a další akce, tak jako v jiných oborech. Pracují v ochranných pomůckách, aby ryby a rybáři na severu Čech nepřišli zkrátka. O tom všem hovoří mluvčí severočeských rybářů Jan Skalský.
Jak se současná vládní opatření a výjimečný stav podepisuje na práci rybářského svazu?
Jako rybáři máme jistou výhodu, i s ohledem na povolený pobyt v přírodě je možné se věnovat výkonu rybářského práva, u revírů i v těchto dnech lze rybáře potkat. S ohledem na péči o hospodářská zvířata je umožněno také slovovat nádrže, a podobně. Největší problém pro nás i pro rybáře aktuálně představuje asi prodej povolenek a platba členství.
Mohl byste to ilustrovat na nějakém konkrétním příkladu?
Jak jsem zmínil, problém je aktuálně především zakoupení povolenek a zaplacení členského příspěvku. Většina rybářů již sice toto má vyřízeno, ale tisíce dalších na severu Čech ještě ne. Je to záležitost našich místních organizací. V mnohých z nich se podařilo najít systém, jak vyřídit vše individuálně, a pokud možno bezkontaktně. Věřím, že místních organizací, které naleznou způsob, jak vyjít členské základně vstříc, bude přibývat. Přesto je možné, že někteří rybáři si bohužel budou muset počkat na omezení současných restriktivních pravidel.
Pracovní čety na rybníku se musí obrnit trpělivostí, nasadit roušky, rukavice a pak teprve pracovat. Jak na to reagují?
Samozřejmě to dodržujeme, ačkoli, co si budeme říkat, výlovy nejsou zrovna čistou a suchou prací. Přesto i na posledním jarním velkém výlovu v Chabařovicích jsme vše zvládli zcela na jedničku. Každý z pracovníků měl i při práci ve vodě a bahně nasazenou roušku, a během práce ji žádný nesundal. Ani na cigaretu, i když některým kuřákům se už určitě kroutily i prsty na nohou. Samozřejmě u výlovů byly omezené i takové ty milé části po vykonané práci, kdy si všichni sednou, dají guláš, a podobně. Rybáři teď jedou po práci hned domů, snad si to bude možné později vynahradit.
Očekáváte nějaké ztráty?
Veškerá péče o ryby probíhá, jak má. V tomto ohledu asi ztráty předpokládat nelze. Otázkou je počet zakoupených povolenek, kde narážíme nejen na onen problém s jejich prodejem, stejně jako s platbou členství, ale také rizikem finanční krize, která může dolehnout na naši členskou základnu. Ta aktuálně v Severočeském územním svazu čítá cca 34 tisíc osob. Zároveň existují obavy, že by nám úřady mohly krátit nebo i rušit některé dotace.
Začíná sezóna. Jaké práce Svaz na severu Čech čekají, kam musí nasadit ryby, kde musí sáhnout na infrastrukturu a jakou?
Severočeský územní svaz hospodaří na více jak pěti tisíci hektarů revírů v Ústeckém a většině Libereckého kraje, s výjimkou Semilska. Na rybochovném zařízení v Chabařovicích je už většina prací hotova. Kde bylo třeba, jsou ryby sloveny, a například štika uměle vytřena k inkubaci v líhni pro další chov. Aktuálně distribuujeme do mimopstruhových revírů. Začínáme vždy teplejšími oblastmi, chladnější následují později. Nyní v dubnu územní svaz také zahájí distribuce do pstruhových revírů, protože 16. dubna začíná pstruhová sezona.
Kolik všechno bude stát a z jakých zdrojů se to vlastně financuje?
Mohu uvést, že naprostou většinu příjmů tvoří finanční prostředky přijaté od členů za povolenky a členství, v menším měřítku pak dotace. Zmíním třeba dotaci na mimoprodukční funkce rybářských revírů, což je řekněme jistá kompenzace za škody, které nám působí predátoři. Ta je v řádu několika milionů. Do revírů Severočeského územního svazu jsou distribuovány ryby v hodnotě asi 37 milionů korun ročně. Územní svaz investuje také do nákupu pozemků. Je samozřejmě v našem zájmu být vlastníky, nebo alespoň spoluvlastníky pozemků pod revíry. Jsou tu i náklady provozní a mzdové. Měl jsem příležitost nahlédnout do struktury rozpočtu podobných organizací v zahraničí. Třeba u našich sousedů v Německu kolikrát putuje pouze dvacet až třicet procent nákladů na ryby a další na ostatní náklady. V tomto je velice potěšující, že poměr u nás je zcela opačný, naprostá většina nákladů směřuje do nákupu ryb do revírů.
Co konkrétně provádíte za práce v ústeckém okrese?
Jak jistě víte, sekretariát územního svazu sídlí na Střekově, naše rybochovné zařízení je v Chabařovicích. Krom běžného chodu sekretariátu a rybochovného zařízení mohu zmínit plánovanou rekonstrukci tělesa vodního díla Koleje v Chabařovicích, kde je v plánu oprava hráze, zbudování nového požeráku, bezpečnostního přepadu, nájezdu a další. Představuje to investici v hodnotě několika milionů korun, hrazenou zcela z prostředků územního svazu. Ten měl zájem o dotaci na odbahnění, ale balík finančních prostředků do této dotace byl tak malý, že ho žadatelé vyčerpali za tři dny a dostalo se jen na několik málo z nich. O odbahňování rybníků a udržení vody v krajině by se měl stát starat mnohem lépe, protože dopady sucha jsou stále výraznější.
S jakými škůdci zápasíte, kolik to stojí a jak na to reaguje ministerstvo, či stát?
Predátoři jsou dlouhodobě obrovský problém. Největší škody působí kormorán, který stále patří i přes vše, co bylo v médiích, mezi chráněné druhy. Na jeho odstřel je nutno žádat výjimku a v některých oblastech, například v CHKO není šance ji ani získat, ač i zde působí škody v řádech milionů korun. Mezi další významné rybožravé predátory chráněné státem patří třeba vydra, volavka nebo morčák, mezi ty ostatní například norek.
Jak letos bude vypadat sezóna, jak současná situace ovlivní rybáře a vydávání rybářských lístků? Bude vůbec, nebo zdraží?
Z hlediska hospodářského zatím vše probíhá jak má. Problém v posledních dnech působí pouze mráz, kdy i někteří dodavatelé museli omezit výlovy, aby nebyl vlivem mrazu poškozen zdravotní stav ryb. O problémech s vydáváním povolenek již řeč byla. Ceny povolenek na další rok jsou vždy zveřejňovány v dostatečném předstihu, nelze tak předpokládat žádný pohyb cen během roku. Samozřejmě ovšem panují obavy ze současné situace, která nejspíš povede k ekonomické krizi a propouštění, což může mít vliv i na členskou základnu. Lze ovšem doufat, že rybáři udrží Petrovu cechu přízeň, protože kde jinde se nyní odreagovat, než na rybách? Navíc revíry zarybňuje územní svaz také rybami v nadstandardním množství a velikostech, což pro mnoho rybářů může být také lákadlo. Pokud se podíváme na nejlepší revíry v celém svazu u lína, nejvíc jich je na severu Čech. Stejně tak ze všech revírů v ČRS se nejvíc kaprů ulovilo v předchozích letech na nádrži Nechranice, která tak předčila i větší přehrady jako Orlík nebo Lipno.
Budou výlovy a rybářské akce?
Výlovy s účastí veřejnosti zde nejsou tak časté, a pokud ano, konají se především na podzim, např. v Ústí nad Labem, Duchcově, a dalších. Aktuálně jsou pozastaveny členské schůze, zrušena byla řada plesů místních organizací, rušeny jsou rybářské závody a bohužel i řada akcí pro děti. Uvidíme, jak se budou opatření dále vyvíjet, a zda bude možné na některé podzimní výlovy povolit účast veřejnosti.
Mimochodem, vy nejste z Ústí, jak jste se sem dostal?
Pravda, pocházím z Podkrkonoší, kde jsem poprvé k rybařině přičichl na jedné z tamních pstruhových říček. Kvůli studiu na Filozofické fakultě UJEP jsem se ovšem dostal do Ústí nad Labem, kde jsem i po získání titulu již zůstal z důvodů poměrně běžných, tedy slečna a práce. Mimo Český rybářský svaz, Severočeský územní svaz pracuji také pro Český svaz včelařů. Ohledně marketingu na sociálních sítích a podobně, jsem začínal u politického marketingu, což je poměrně tvrdá škola. Ostatně o politiku jsem se také již odmala zajímal. Na své práci oceňuji různorodost a možnost komunikovat, nebo se i setkávat s řadou úžasných lidí, včetně zaměstnanců, funkcionářů a členů všech organizačních složek svazu, kteří mnohdy odvádějí skvělou práci, kterou ne každý vidí.
Jaké máte plány pro nejbližší týdny, souvisí s rybami, nebo už jich občas máte plné zuby?
Samozřejmě ryb vidím občas víc než dost, a může se mi o nich i zdát. Přesto se plánuji na ně vydat, třeba na nově otevřené revíry v Bílině a okolí. V druhé půlce dubna je pro změnu jasné, že vyrazím na pstruhy. Pokud mám méně času, rád vezmu svého psa na procházky k vodě, zvláště některým oblíbeným revírům.
Janni Vorlíček
V tištěné podobě vyšlo dne 7.4.2020
