Místní organizace Louny letos slaví již neuvěřitelných 140 let od svého založení, jedná se tak o jednu z nejstarších rybářských organizací na území současné České republiky.
Organizace vznikla z popudu prof. Antonína Fryče, známého popularizátora rybářství a ochrany vod v roce 1882, a funguje nepřetržitě až do dnešních dní.
Přátelského setkání k oslavě 140. výročí se účastnili představitelé MO, ale i její členové, nechyběli rovněž vrcholní zástupci Severočeského ÚS. Město Louny zastupoval její místostarosta, pan Bc. Pavel Csonka, který přítomné seznámil i s dobrými zprávami ohledně připravované revitalizace Lounské tůně. Oceněni byli aktivní členové MO.
Historie MO je velice dlouhá a poutavá, ale co je rovněž zajímavé, je zaznamenána v kronice, od počátku organizace, až do současnosti.
Krátký výtah z historie připravil Ján Belko, dlouholetý předseda MO, ale rovněž i ÚS, kterému se rovněž sluší poděkovat za jeho obětavou práci nejen pro MO, ale i pro ÚS, děkujeme i dalším funkcionářům MO za jejich práci, a členům MO za důvěru.
Níže naleznete výtah z historie MO, zpracovaný Jánem Belkem, níže ve fotogalerii i některé ofocené stránky kroniky, včetně podpisu T. G. Masaryka:
140 let nepřetržité činnosti Rybářského spolku v Lounech
Dne 26. 11.1882 uplynulo jež 140 let od založení Rybářského spolku v Lounech, a jeho nepřetržité činnosti v různých podobách až do dnešních dnů.
Popud k založení spolku vzešel se změnou nazírání na stav vod tehdejšího Lounského okresu spolu s tehdejší přednáškou významného českého geologa a zoologa, prof. Dr. Antonína Friče, která se konala v roce 1880 v Lenešicích, a na jaře 1882 v Lounech. Jeho přednášky byly součástí rozsáhlé informační kampaně v celém Poohří.
V této době v řece Ohři nebyl stav obsádky ve vodách panství Postoloprtského, ani Citolibského, od jezu v Březně, až po jez v obci Kystra (cca 25 km) dobrý.
Ten byl neutěšený vlivem nekontrolovaného pytláctví, povodněmi a rybožravými predátory. Výsledkem pak byla snaha tuto neutěšenou situaci řešit.
Tak se stalo, že byla svolána první valná schůze dne 26.11.1882, po schválení základních stanov spolku.
V této době došlo k založení i dalších spolků, ještě před naším spolkem na jaře 1882 v Kadani. Poté pak v Karlových Varech, Žatci, Terezíně, Kraslicích apod. Tím se stal Lounský spolek jedním z nejstarších v Českých zemích.
Hlavním posláním jak bylo uloženo ve stanovách spolku, bylo ryby nelovit, ale šetřit a chovat při svědomité ochraně. Pro tuto činnost byli určeni rybářský hajný, spolu s důvěrníky v jednotlivých obcích. Tato činnost se ukázala jako velice účinná.
Za prvních 10 let bylo vysazeno do vod spolku více jako pětsettisíc ryb a rybího plůdku. Mezi vysazované druhy patřil hlavně kapr, losos, úhoř, siven a též raci.
Již v roce 1891 se spolek zúčastnil Zemské jubilejní výstavy se svou prezentací za kterou obdržel stříbrnou medaili České zemědělské rady.
V roce 1892 při příležitosti 10 let založení spolku věnoval lékárník a člen výboru pan Karel Svoboda krásnou pamětní knihu, do niž byly zapisovány výroční zprávy, významné události a zprávy o hospodaření. Tato kronika slouží svému účelu dodnes, a je pečlivé udržovaná.
Od roku 1892 je povoleno lovení ryb na udici. V roce 1896 29 sportovců ulovilo celkem 200 kg ryb, v roce 1899 již 717 ks ryb o váze 317 kg. Cena rybářského lístku upravena na 5 korun.
V roce 1924 se spolek zúčastnil Hospodářské výstavy a a rybářského sjezdu v Praze . Za účast obdržel spolek opět čestné uznání.
Od roku 1925 dochází k pronájmům Rybníka v Chlumčanech, později v Telcích, vedené snahou o vlastní chov ryb.
Rovněž v roce 1925 byl založen Poříční svaz pro povodí řeky Ohře.
Jenom ve sledovaném období zaznamenaném v kronikách došlo na řece Ohři od roku 1350 do dnešních dnů k cca 80 velkým povodním, z nichž některé měly zničující účinek nejen na řeku, její obsádky, ale i majetek a obyvatelstvo. Proto bylo i několik snah na různých úrovních o regulaci již v sedmnáctém i osmnáctém století, ovšem bez viditelných úspěchů.
Od roku 1930 nastal rok intenzivních příprav na všeobecnou krajinskou výstavu v Lounech. Spolek si pronajmul 24 průtočných akvárií, postavil objekt svého pavilónu ve tvaru podkovy s rybníčkem uprostřed.
Reprezentativní výstavu, která trvala od 14.06. do 3.8. navštívilo dnes neuvěřitelných 300 000 návštěvníků. Dne 23.06.1931 navštívil výstavu prezident republiky T. G. Masaryk, který se zdržel neobyčejně dlouho u expozice našeho spolku. Rovněž se podepsal do naší pamětné knihy. Stejně i členové vlády, primátor Prahy a ostatní vzácní hosté.
V roce 1932 oslavil spolek velkolepě 50. výročí valnou hromadou, poté průvodem alegorických vozů do Lužehrad, večer veselice s tanci až do pozdních nočních hodin.
V roce 1935 vstoupil v platnost nový zákon o hájení ryb. Vysazeno bylo v těchto letech velké množství ryb.
Činnost spolku pokračovala i za okupace. Paradoxně přibylo mnoho členů z obsazovaného pohraničí. V roce 1941 se stal Lounský spolek s 327 členy největším na Ohři. Ulovilo se 16219 ks ryb o hmotnosti 8519 kg. To byl průměr
13,14 kg na člena. Uloveno bylo např. 560 štik, 1790 tloušťů, 927 cejnů, 6091 podouství, 1560 parem atd.
Po ustanovení prozatímní národní správy byl potvrzen aklamací spolek 17.02.1946. V roce 1949 se uskutečnil 1. ročník Šilhanova memoriálu.
Od roku 1952 se smělo chytat na povolenku ve všech vodách mimopstruhových celého kraje.
V roce 1953 došlo k obrovské havárii při zaplynování lounských mlýnů.
Obrovské škody na mnoho let v obsádce. Naposled na řadu let na Ohři vyletěly jepice.
Od roku 1964 došlo k přejmenování spolku na“ Český rybářský svaz, místní organizace Louny“.
Napuštění Nechranické přehrady změnilo zásadně život v řece.Voda se z 22 stupňů Celsia ochladila na 14. Aklimatizace ryb proto vyžaduje dlouhou dobu.
Tradiční Šilhanův memoriál pokračoval i v letech 1966, 1967 a 1969 ale již s menším úspěchem.
V roce 1972 opět neštěstí na řece. Lounský pivovar vypustil do vody čpavek, uhynulo velké množství ryb. Pokuta 54000 Kčs byla slabou náhradou.
Na výroční schůzi je založen Fond k oslavě 100 let výročí založení organizace .
Od roku 1974 se uskutečnilo mnoho zdařilých výstav Člověk v přírodě za naší účasti.
V roce 1981 před zahájením výstavy došlo nad k největší katastrofě způsobené otravou ryb v řece Ohři. Po pravdě řečeno ani nevím, jak vysoké opravdu škody byly, odhaodhadovano je ale 1,5 mil. Kčs.
Když se vrátím kroku 1932, až do roku 1978, kdy dopisoval kroniku Dr. Bořivoj Lůžek, člověk osvícený a mimořádnými znalostmi vybavený, nedá mi při této příležitosti, abych ocitoval jeho doslov k práci: „Kroniku jsem dopsal v březnu 78, jsa bohatší o historii spolku, kterou jsem dosud neznal. Když jsem připravoval zápisy, bývalo mně smutno z toto nekonečného hašteření „tichých bláznů“, mezi něž také patřím. Musel jsem však obdivovat obětavou a nezištnou práci některých rybářů ve prospěch celku, jejich houževnatost, s jakou zápasí o řeku, o její čistotu a krásu.
A jak situace vyhlíží v nedaleké době, nebude možně vést spolek a hospodaření na rybnících amatérsky. Nároky na vedení organizace stoupají, výroba je čím dál obtížnější pro četné otravy, znečištění vody, hluk letadel atd. Na to již nemůžou stačit brigády.“
Pod jeho slova z roku 1978 se nutno podepsat. Samozřejmě s dodatkem, že se k vlivům negativním přidávají i nové, jako rybožraví predátoři , v poslední době, nekontrolovatelné pytláctví, partikulární zájmy a jiné.
Listováním kroniky se dostáváme do let 1980-až 1989 se zastavujeme u roku 1982, který byl stým výročím organizace.
Mimochodem absolutně organizačně a společensky výborně zvládnutým. Reprezentativní brožura s průřezem nejen činnosti spolku, ale i o fauně a flóře Poohří, činnosti Odboru LRU a RT, výchově mladých rybářů, to vše co je i dnes studnicí znalostí, a proto ani není možné vše v dnešní chvíli opět podrobně rozebírat.
Za období od roku 1971 se vystřídala řada funkcionářů, kteří vedli organizaci v druhé polovině 20.století. ať již to byl p. Evžen Podlažecký, významný organizátor, poté p. Zbyněk Blažek, krátce p. Veselý. Všichni se svými kolegy ve výborech odváděli neskutečné množství práce pro zachování a rozvoj rybolovu v podmínkách, jaké byly k dispozici.
Nemohu se nezmínit v krátkosti o činnosti odboru RT a LRU, založeného již v roce 1966.
V roce 1970 uspořádala naše organizace z pověření ÚV ČRS I. mistrovství ČSR v lovu ryb udicí. Za výsledky práce byl organizaci udělen Zlatý odznak ÚV ČSR.
Historie závodní má u nás od této doby nepřetržitou čáru, a to ať v závodním družstvu s účastí ve II. Lize , krajských přeborů i jednotlivých soutěží.
K nejzásadnějším změnám v činnosti organizace dochází spolu s přeměnou společenských poměrů v naší vlasti po roce 1989.
Nejdřív ze všeho nás postihnula ztráta námi vybudovaného rybářského areálu a výstavišti v lounském parku. To vše pro údajné lepší využití prostor a jeho pronájmu soukromé společnosti. Dále nastalou restituční činností jsme byli nuceni opustit všechny stojaté vody (rybníčky a rybníky), a to i přes snahu dohodnout možnost na nich hospodařit i za cenu nájmu.
Pro uskladnění rybářský potřeb nám zůstal pouze sklad ve Veltěžích.
Nespornou výhodou byla získání staré, nevyužívané nemovitosti v č.p.155 v České ulici v roce 1986.
Stále ovšem s neutuchající snahou o zachování co nejlepších podmínek pro všechny členy organizace pro možnost rybolovu tam, kde je to platným řádem a stanovami dovoleno, pokračuje činnost MO.
Osobně mi dovolte, abych toto přechodné období tj. od roku 1986 až do dnešních dnů komentoval očima zúčastněného.
V období od doby, kdy započali na lounském výstavišti akce „Člověk v přírodě“, až do roku 1994 na základě dohody s městem se naše organizace zúčastňovala aktivně. Avšak od roku 1994 jak výše zmíněno areál byl pronajat a činnost našeho spolku zde skončila.
Kromě činnosti hospodářské, jejíž výsledky jsou v pravidelných přehledech ročních zápisů, dochází rovněž k práce s mládeží, závodní činnosti, ale i ochraně čistoty vod, nacházíme mnoho dalších důležitých mezníků.
Vrátíme se k úpravám domu č.p.155, zde je nutno ocenit tisíce brigádnických hodin naších členů k dosažení kýženého výsledku. Pohříchu tato činnost v současné době vzhledem jiným životním potřebám zanikla, a to už ze zmíněného, ale i tím, že naše organizace v podstatě neobhospodařuje revír Lounská tůň a Počedělická ramena, která jsou sice v nám svěřeném úseku řeky Ohře, ale ve zcela dezolátním stavu již desítky let.
Současní vlastníci, město Louny v případě Lounské tůně, a u Počedělických rameno obec Počedělice i přes naše prosby a intervence nenašli sílu, ale ani vůli tento stav změnit.
Poslední akcí naší MO byla zimní brigáda v roce 1997 na likvidaci spadlých stromů a křovin po souhlasu Povodí Ohře v roce 1997.
Po provedené konsolidaci finančních prostředků bylo s Povodím Ohře za účasti p. Šnajdára Josefa, velkého rybáře,organizátora a jedného se zakládajících členů ČRS na severu Čech jednáno o pronájmu pozemku na Nechranické přehradě, k čemuž i došlo, a tak se zahájila výstavba rekreačního areálu pro potřeby MO Louny, a současně po přenechání ½ pronajatého pozemku i pro MO Žatec.
Pravda, po mnoha komplikacích a velikého úsilí bylo dokončeno, ale pro malý zájem členů MO pouze sporadicky využíváno. Proto došlo k jeho prodeji MO Most, která toto zařízení úspěšně využívá.
Nedílnou součástí společenských aktivit bylo několik ročníků významných rybářských závodů „Matyda“ ve spolupráci s MO Most od roku 1999, kde soutěž přesáhla Severočeský kraj a účast byla i z mnoha jiných územních organizací.
Částečně na přechodnou dobu nám bylo umožněno využívat rybník v Chlumčanech, a to až do roku 2004.
V rychlém sledu proletělo 120. i 130. výročí MO ČRS Louny.
Naše naděje se upírají k možnosti obstarání vlastních stojatých vod pro možnosti rybolovu. Po prodeji areálu na Nechranicích se nám podařilo odkoupit pár parcel vodních loch na Pískovnách v Lenešicích , pronajmout si Lenešickou tůň, avšak sehnat v této lokalitě jiný rybník je zatím pouze snová záležitost.
V současné době je po částečné stagnaci vidět i u nás nárůst členské základny, a tak se pomalu blížíme k devíti stům členů, jako bylo v roce 1995.
Pracuje již nový výbor složený v letošním roce. Silně omladil. Určitě povede dobrý, konsolidovaný, a zájmově sjednocený spolek rybářů i v této turbulentní době.
Proto je důležité nezapomenout těch kteří, svojí pracovitostí a a pílí dokázali udržet a rozvíjet tento spolek. Nelze je všechny vyjmenovat, to by byla velice dlouhá řada.
Po pravdě řečeno, já osobně od r. 1992 jako zastupující předseda MO a od roku 1994 do roku 2022 jako předseda, vím o čem hovořím.
Ještě jednou přeji MO ČRS Louny z. s., do dalších let mnoho úspěchů, spokojenosti v práci celému kolektivu, všem věrným rybářům lounským klid u vody a bohaté úlovky.
Ján Belko
